Hugo von Hofmannsthal - Sebastian Melmoth (1905)
Papírenská manufaktura Velké Losiny, s.r.o. vydává jako příležitostný bilingvní tisk úvahu rakouského romanopisce, libretisty, básníka, dramatika a esejisty Hugo von Hofmannsthala Sebastian Melmoth.
Dílo je inspirováno neradostným koncem irsko-anglického dandyho a „krále života" Oscara Wildea.
Překlad Anna Svobodová. Doslov napsal Gustav Erhart. K vydání připravili Jana Šrubařová a Jakub Guziur.
Bibliofilské vydání Hofmannsthalova textu výtvarně doprovodil kombinovanou technikou (lept s mezzotintou a suchá jehla) Miloslav Moucha.
Grafiku vytiskl akademický malíř Dalibor Smutný v hlubotiskové dílně AVU v Praze.
Bibliofilie je tištěna na ručně čerpaném papíru Losín®.
Kniha vychází v nákladu padesáti číslovaných a signovaných výtisků, které typograficky upravil Jan Herynek.
Finalizaci a ručně šitou vazbu realizovalo Knihařství Jiří Fogl a Pavlína Rambová, Žamberk.
Formát: 210x210 mm, 32 stran
ISBN: 978-80-87466-17-9
Hugo von Hofmannsthal
Hugo Laurenz August Hofmann šlechtic von Hofmannsthal, známý spíše pod zkrácenou podobou svého jména Hugo von Hofmannsthal byl rakouský romanopisec, libretista, básník, dramatik a esejista. Hofmannsthal se narodil ve Vídní 1. února 1874. Byl synem rakousko-italského ředitele banky, jeho matka byla Rakušanka. Šlechtický titul, díky kterému mohl Hugo užívat přídomek "von", udělil císař Ferdinand I. v roce 1835 jeho pradědečkovi, židovskému průkopníkovi hedvábnického průmyslu v Rakousku, po přestupu rodiny na katolickou víru. Hugo začal psát básně již v útlém věku. Ve věku sedmnácti let se setkal s básníkem Stefanem Georgem, v jehož deníku Blätter für die Kunst bylo vydáno několik Hofmannsthalových básní. Hugo von Hofmannsthal studoval nejprve právo, později filologii ve Vídni, po promoci v roce 1901 se však rozhodl, že se bude naplno věnovat psaní. Spolu s Peterem Altenbergem a Arthurem Schnitzlerem se poté stal členem skupiny Mladá Vídeň. V roce 1900 se Hofmannsthal poprvé setkal s německým skladatelem Richardem Straussem. Později napsal libreta pro Straussovy stěžejní opery Elektra (1909), Der Rosenkavalier (1911), Ariadne auf Naxos (1913), Die Frau ohne Schatten (1919), Die ägyptische Helena (1927) a Arabella.
V roce 1901 se Hofmannsthal oženil s Gertrudou Schlesingerovou, dcerou vídeňského bankéře. Gertruda byla židovského původu, ale před vstupem do manželství konvertovala ke křesťanství. Po sňatku se usadili ve městě Rodaun a měli spolu tři děti. V roce 1912 přepracoval Hofmannsthal anglickou poučnou hru z 15. století s názvem Everyman na hru Jedermann, pro kterou poté napsal Jean Sibelius scénickou hudbu. V této podobě se hra stala hlavním představením Salzburgského festivalu, který Hofmannsthal založil spolu s Maxem Reinhardtem v roce 1920. Jeho pozdější hry vzbudily rostoucí zájem o náboženská, obzvláště římskokatolická, témata.
Hofmannsthalův syn Franz spáchal v roce 1929 sebevraždu, sám Hugo zemřel dva dny po této smutné události na mrtvici. Hofmannsthal si dopisoval s Otokarem Březinou, znal se s F. X. Šaldou, měl také hluboký vliv na Karla Tomana.
Miloslav Moucha (1942)
žil do svých 25 let v Čechách, poté téměř třicet let ve Francii; v roce 1968 odešel nejprve do Paříže, později se usadil v Lyonu. Ačkoli v zásadě samouk, stal se díky svým malířským a intelektuálním schopnostem profesorem na L´École des Beaux-Arts v Besansonu. Uspořádal na více než třicet samostatných výstav a je zastoupen ve sbírkách významných světových galerií včetně Centre Georges Pompidou a Národní galerie v Praze.Ve svém tvůrčím vývoji prošel od avantgardy přes konceptuální tvorbu až po současná témata krajin, prostoupených zvláštní světelnou atmosférou. Tu autor zvládá brilantně se znalostí barokního šerosvitu i zcela současné „boštíkovské" světelné ekvilibristiky. Václava Boštíka do francouzského prostředí ostatně uvedl právě Moucha a výrazně jej tak představil světu.
Ve svých abstraktních obrazech se Miloslav Moucha soustřeďuje především na malířské hodnoty světla. Po dvaceti letech od emigrace vzniká Cyklus podle sv.Jana, v němž autor řeší rozdělení obrazu na dvě významově i formálně ekvivalentní poloviny, plné geometrických znaků se symbolickým významem. Mouchovy obrazy, prosycené neobyčejnou meditativní silou, kladou naléhavé filosofické otázky. Například cyklus Berešit je inspirován první knihou Starého zákona Genesis. Ta je o tajemství počátku světa o vesmírné síle o našich pradějinách i o našich povinnostech se nějak smysluplně zachovat k tomuto dědictví prvního a největšího tvůrčího činu.
